Při příležitosti již třetího koncertu Alasdaira Bouche v Pacově, který se bude konat 3. dubna od 20 hodin v pacovské Kavárně JANKL, jsem se rozhodl udělat s tímto osobitým hudebníkem s anglickými kořeny rozhovor.
Alasdair vystupuje po celé České Republice i v zahraničí a v poskytování interview rozhodně není nováčkem. V deníku Mladá fronta jste si mohli přečíst rozhovor, kde komentuje mimo jiné českou povahu. Říká, že nejsme národ Švejků, ale humor nám rozhodně neupírá. Před samotným rozhovorem mi Alasdair napsal, ať se neptám na otázky typu „jak se liší české publikum od jiných“, „jaké jsou jeho hudební vzory“ a podobně. Chtěl mi dát příležitost pokládat zajímavější otázky, protože by i rád na zajímavější odpovídal.
Co si myslí Alasdair o Pacově? Umí Češi anglicky? Jsou jeho písně terapie? Dělá rád rozhovory? Jaký bude jeho koncert? Na to vše jsem se ho zeptal.
MP: Ahoj, Alasdaire, nejdříve bych se tě chtěl zeptat na Pacov. Hraješ v něm už po třetí. Proč? Líbí se ti tu?
Alasdair: Lidé tvoří místo. I to nejkrásnější město se ti může zošklivit svými obyvateli, kteří jsou nepřátelští a nepřejícní. Toto naštěstí není případ Pacova, kde jsem poznal spoustu skvělých lidí, a proto se opravdu těším na svůj návrat!
Náš rozhovor bude otištěn v pacovském „cancálku“ Z mého kraje, který odkazuje k pacovskému rodáku, básníkovi Antonínu Sovovi. Znáš ho? Co si myslíš o jeho básních?
Upřímně jsem o něm poprvé slyšel od tebe. Poté, co jsem přečetl některé z jeho básní, zjistil jsem, že máme mnoho společného. Oba jsme napsali „lyriky lásky a života“ a také máme zdravý odpor k autoritám.
Tvé první dva koncerty proběhly v sále zámku. Jak se ti to místo líbí?
Pro město je vždy velmi důležité mít funkční prostor pro kulturní akce, kde se lidé mohou setkávat, a tím pádem držet více pospolu. To pacovský zámek přesně splňuje!
Prostorem pro konání koncertu je letos nově Kavárna JANKL nabízející přeci jenom více intimity než pacovský zámek. Jak se ti tato změna líbí? Budeš se snažit přizpůsobit repertoár novému místu?
Už jsem hrál na větších i menších místech. Nejhorší na velkých halách je, že ztrácím kontakt s publikem – nevidím lidem do očí, když zpívám. A já chci být s lidmi ve spojení, ne jen předvádět hudbu. Oproti tomu hraní na malých místech nabízí prostor pro komunikaci s diváky. Můj repertoár závisí hlavně na atmosféře, ať už je klidná, či ne. Čím více se publikum zapojí, tím víc ze mě získá.
A ty sám jsi spíše „městský“ a „kavárenský“ hudebník, nebo rád jezdíš i mimo města, do vesnic a na festivaly?
Za to, že občas opustím město, jsem opravdu vděčný. Vlastně mám i hraní na maloměstech mnohem radši. Moje srdce tluče pro přírodu, a proto je pro mě kontakt bosou nohou se zemí velmi důležitý. Městský beton tohle spojení přerušuje.
Musím se tě zeptat, co si myslíš o Pakultuře. A vůbec o podnikání koncertů na takových „malých městech“ jako je Pacov.
Nejsem si jist, zda Pacovští dostatečně oceňují přítomnost takové organizace jako je Pakultura, která jim přináší kvalitní kulturu v podstatě až k jejich dveřím. Často máme pocit, že umění je samozřejmostí. Dokážeme si však představit svět bez hudby, filmu, umění, divadla, televizních dramat či dokumentů? Představme si to ticho, které by nastalo, kdyby umělci přestali tvořit. Jak dlouho by to společnost vydržela? Moderní společnost pochází z uměleckého vyjádření – to poskytuje oporu, zábavu a dává duši křídla.
Tvůj koncert bude na Velký pátek, nejvýznamnější den křesťanského kalendáře, den, kdy se připomíná smrt Ježíše Krista. Myslíš si, že se v takový den hodí bavit se, pořádat koncerty?
Upřímně řečeno jsem si něco takového ani neuvědomil. Můj koncert je ale otevřený všem náboženstvím, vírám nebo filosofiím. Respektuji právo křesťanů oslavit Velký pátek, proto doufám, že i oni budou respektovat moje právo uspořádat koncert v ten samý den. Všichni jsou samozřejmě zváni!
Děláš rozhovory vcelku často, baví tě to? Kolik si jich už udělal? Ptám se proto, že jsi mi, když jsme se domlouvali na rozhovoru, napsal několik otázek, na které se ptát nemám. Řekl jsi, že mi dáš příležitost ptát se na zajímavější věci.
Rozhovory si užívám, ale většina z nich je poměrně bez nápadu. Nemám tušení, kolik jsem jich již poskytl. Nicméně děkuji za položení této zajímavé otázky! Reportéři se běžně neptají na věci do hloubky, nepokládají otázky, které umělcům chce položit obecenstvo samo. Žasneme nad umělci, protože zbarvují svět jejich vlastními barvami. Dobré umění tě donutí se zamyslet. Dobří reportéři se snaží položit otázky, které tě napadají.
V jednom rozhovoru jsi mluvil o tom, jakou mají Češi povahu. Řekl jsi, že nejsme národem Švejků a že máme podobný humor jako Angličané. Zmínil jsi, že se ti líbí krutý vtip Ladislava Klímy, ale právě díky němu se o Češích říká, že jsou to „smějící se bestie“. Takový humor není moc vhodný do běžného života. Nesetkáváš se s tím, že tak vznikají nechtěné konflikty?
Humor je subjektivní záležitost, protože když jsi cílem vtipu ty, tak ti není do smíchu, ale ostatní okolo se smějí. Vtip může být útočný a občas i je, ale to není tím, že by byl nenávistný, ale proto, že je v něm obsažena pravda. Úkolem satiry ve společnosti je snížit pompéznost, neústupnost a fanatismus. A v některých chvílích v životě může být humor tvá jediná zbraň. Myslím si, že právě čeští spisovatelé uměli svým vtipem bojovat s všeobecnou hloupostí a ignorancí. Jedna z největších lidských schopností je umět se smát sám sobě. Oproti tomu neschopnost přijmout kritiku znamená nedůvěru v sebe sama.
Při koncertech mluvíš anglicky, jen občas prohodíš českou větu. Přesto mám dojem, že ti lidé rozumí. Pamatuji si, že na prvním pacovském koncertě jsi vyloženě okouzlil jednu mladou dívku, která anglicky jistě neuměla. Je vidět, že si lidé rozumí beze slov. Myslíš, že lidé cítí příběh písně, i když nerozumí slovům?
Podle mě má hudba svůj vlastní jazyk. Nepotřebuji znát portugalštinu, abych porozuměl hloubce zoufalství ve Fado, nebo italštinu, abych se utápěl v závratných výškách lásky v opeře. Nicméně své písně představuji v češtině nebo v angličtině, záleží na souvisejícím příběhu. Copak posloucháš každé slovo v české písni? O tom pochybuji, jsi zaneprázdněný jinými prožitky.
Můžeš-li to posoudit, umí Češi anglicky? Z osobní zkušenosti si myslím, že jsme na tom špatně. Čech se stydí, nechce ukázat svůj „strašný“ přízvuk a neznalost, a proto se nemá jazyk jak naučit. Jak to vidíš ty?
Když jsem poprvé přijížděl do Prahy, měl jsem strach, že mi nikdo nebude rozumět. Dnes lidi nemůžu zastavit, aby na mě nemluvili anglicky! Je pravda, že starší generace se bojí gramatických chyb, a tak radši tvrdí, že nerozumí. Někteří z nich jsou ale velice hrdí na své jazykové schopnosti. Cítím se poctěný, když se se mnou lidé snaží komunikovat anglicky – koneckonců nemuseli by, jsem cizincem v jejich zemi. Jen je pro mě tím pádem těžší naučit se česky. Možná bych se měl odstěhovat na rok do nějaké malé vesničky na Moravě!
Tvoje písničky jsou o ženách, o tom, jaký je život. Je to směsice radosti a smutku. Přesto jsou po tvých koncertech lidé veselí. Zpíváš o tom, jak jsi přišel o někoho, koho jsi miloval, ale výsledkem je radost publika a očividně i tvá. Máš písně jako takovou svou terapii?
Ano, hudba je výborná pro duši. Psaní textů o rozchodu, ztrátě či smrti je nesmírně terapeutické a zpěv těchto písní před publikem je umocněním prožitků, protože vím, že jsem si je opravdu prožil a zároveň je přežil! Některé mé zkušenosti jsou pro mě opravdu bolestivé a pokaždé si při zpěvu snažím připomenout ono období. Tento pocit však po dozpívání brzy zmizí a cítím se opět spokojený! Jsem velmi pozitivní člověk, proto jsou mé koncerty veselé.
Máš pocit, že tvá hudba pomáhá i publiku?
Dělá mi radost, že mě tato obecná témata s publikem spojují. Sdílet svoji bolest, vědět, že v tom nejsi sám… To vše osvobozuje mysl. Pokud někdo najde cestu či naději v mých textech, pak pevně doufám, že v nich zůstane i pár dní poté.
Chystáš si pro pacovský koncert něco speciálního? Pověz, jak bys na koncert lidi přilákal?
Každý koncert je speciální, protože je jedinečný – snažím se číst obecenstvo, vnímat atmosféru a nasát energii prostředí. Návštěvníky zvu pomocí Facebooku (www.facebook.com/alasdairbouch) nebo e-mailu. K mému maillistu se můžete přidat na mém webu (www.reverbnation.com/alasdairbouch). Doufám, že se Vás hodně sejde – nezapomeňte, že Vy všichni tvoříte nejdůležitější část koncertu! Tak na viděnou v pátek!
Díky za rozhovor. Doufám, že tě otázky nenudily a že po koncertě bude příležitost popovídat si o dalších věcech. Nakonec bych chtěl všechny čtenáře Z mého kraje na tvůj koncert pozvat. Sám se na něj velmi těším.
Za Pakulturu o. s.
Martin Prokop
